Národní úložiště šedé literatury Nalezeno 2 záznamů.  Hledání trvalo 0.00 vteřin. 
Konverze Beuronské kaple
Burgerová, Lenka ; Zemánek, Václav (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Kaple bývalého boromejského kláštera v Teplicích je významnou památkou na činnost mnišské dílny benediktinského řádu. Klášter, který je dnes jednou z budov teplického gymnázia, byl postaven v ulici na bývalých hradbách, prestižním bulváru. Dnes je to budova obklopená architektonicky bezcennými a nevhodně umístěnými stavbami a bulvár se změnil ve frekventovanou ulici, kde většinu historické zástavby nahradily paneláky. Úkolem architekta je zde vrátit budově život a vrátit ji do veřejného prostoru, propojit „veřejné=město“ se „soukromým=školou“. Vrátit prostoru důstojnost a jistou monumentalitu a poskytnout škole prostor pro pořádání workshopů, studentských setkání, ale i akcí, které propojují školu s městem: výstav studentských prací, koncertů, diskusí, happeningů, dokonce svateb. Studenti gymnázia jsou na malém městě budoucí intelektuální elitou místa a nově upravený prostor má šanci upevnit jejich vazbu k místu, která se posléze může projevit třeba tím, že své pracovní uplatnění budou po vysokoškolských studiích hledat v Teplicích. Věřím, že architektura má moc vytvářet vazbu k místu a genius loci, a že otevírá fyzický i mentální prostor. Právě takové „otevření prostoru“ si gymnázium i kaple, o jejíž existenci málokdo v Teplicích ví, 20 let po „Sametové revoluci“ zaslouží.
Konverze Beuronské kaple
Burgerová, Lenka ; Zemánek, Václav (oponent) ; Zemánková, Helena (vedoucí práce)
Kaple bývalého boromejského kláštera v Teplicích je významnou památkou na činnost mnišské dílny benediktinského řádu. Klášter, který je dnes jednou z budov teplického gymnázia, byl postaven v ulici na bývalých hradbách, prestižním bulváru. Dnes je to budova obklopená architektonicky bezcennými a nevhodně umístěnými stavbami a bulvár se změnil ve frekventovanou ulici, kde většinu historické zástavby nahradily paneláky. Úkolem architekta je zde vrátit budově život a vrátit ji do veřejného prostoru, propojit „veřejné=město“ se „soukromým=školou“. Vrátit prostoru důstojnost a jistou monumentalitu a poskytnout škole prostor pro pořádání workshopů, studentských setkání, ale i akcí, které propojují školu s městem: výstav studentských prací, koncertů, diskusí, happeningů, dokonce svateb. Studenti gymnázia jsou na malém městě budoucí intelektuální elitou místa a nově upravený prostor má šanci upevnit jejich vazbu k místu, která se posléze může projevit třeba tím, že své pracovní uplatnění budou po vysokoškolských studiích hledat v Teplicích. Věřím, že architektura má moc vytvářet vazbu k místu a genius loci, a že otevírá fyzický i mentální prostor. Právě takové „otevření prostoru“ si gymnázium i kaple, o jejíž existenci málokdo v Teplicích ví, 20 let po „Sametové revoluci“ zaslouží.

Chcete být upozorněni, pokud se objeví nové záznamy odpovídající tomuto dotazu?
Přihlásit se k odběru RSS.